Kniha Jutta

Svět není ani černý, ani bílý. Dokonce ani uprostřed zuřící světové války. Hrdinstvím nemusí být jen nezištná záchrana opuštěné dívky, ale třeba i varování sousedky, která dokáže přemoci svůj strach jediným slovem: „Utíkej!“ To, i když je to jen jediné slovo, vrhá Juttu, mladinkou židovskou dívenku, do ulic válkou sužovaného Berlína. Zároveň se tou dobou stává Berlín nechtěným domovem pracovně nasazeného Zdeňka, který, vytržen z poklidného života v nevelkém moravském městě, právě zde poprvé v životě prožívá zamilování a lásku, zklamání, zradu, nenávist, slast milování i nečekanou pomoc. Osudy Zdeňka a Jutty se protínají za dramatických okolností, jimiž jsou donuceni se semknout a společně najít cestu nejen k sobě navzájem, ale především k přežití nástrah a hrůz, které jim osud a jejich bližní připraví. Podaří se jim uhájit alespoň holé životy? Po desítky let se čte nářům dostávala do rukou literatura s válečnou tématikou, v níž bylo téměř vždy striktně jasné, kdo jsou nepřátelé a kdo kladní hrdinové. Kniha Jutta je jiná. V příběhu nenachází čtenář prvoplánově ty zlé a ty dobré, ale autor nás provází válečným městem v německé říši, kde žijí lidé, jejichž charaktery jsou formovány dobou, v níž se ocitli. Válka je pozadím, na kterém se dech beroucí příběh Zdeňka a Jutty odehrává, ale skutečně důležití jsou ti, se kterými se na své cestě potkávají.

Ing. Vladimír Černil, majitel zámku Libouchec, napsal svou první knihu, historický román z období druhé světové války, s názvem Jutta.

Příběh zachycený v knize Jutta je pravdivý. Nejspíše se neudál přesně tak, jak je v knize popsán, ale při jeho psaní jsem vycházel z vyprávění své babičky, paní Jiřiny Běťákové pocházející z Ratiboře u Vsetína, dnes čtyřiadevadesátileté úžasné dámy. A ona zná příběh přímo z vyprávění některých jeho protagonistů. Proto mé poděkování patří především jí, protože mi příběh nejen vyprávěla, ale hlavně následně věnovala mnoho a mnoho hodin, kdy jsem po ní chtěl další a další podrobnosti. Musím říci, že bylo pro mne obrovskou satisfakcí, když mi po přečtení toho úplně prvního, ještě neoficiálního vydání řekla, že se při čtení vrátila zpět do svého mládí. Babičko, děkuji!

Ukázka z knihy Jutta
Na ulici si dívky zamávaly a šly každá opačným směrem. Jutta paní Frühaufovou poznala teprve, až když byla těsně u ní. Rozzářily se jí oči a chtěla ji radostně pozdravit. Už už otvírala ústa, když ji ve výrazu přicházející ženy něco zarazilo. S úlekem zůstala stát. Agnes se jakoby mimoděk k Juttě přitočila a polohlasem pronesla: „Utíkej! Nesmíš domů! Tatínka zabili a maminku odvedli. Samuela taky. Jdou pro tebe!“ Na jediný zlomek vteřiny pohlédla Juttě do očí, pak se prudce otočila a rychlým krokem, skoro útěkem, zmizela pryč. Ani se neohlédla. To bylo naposledy, kdy Agnes Juttu viděla. Zemřela po válce jako stará, nemohoucí žena ve špíně a smradu ústavu pro přestárlé. Ale do posledního okamžiku jejího života jí z paměti nevymizel ten nevěřícný úlek a děs v dívčiných černých očích.

Knihu je možno v současnosti objednat pouze přes oficiální internetové stránky knihy (www.kniha-jutta.cz)